Přes 31 000 hektarů lesů, dolomitových stěn a divokých údolí na dohled od Belluna a Feltre: Národní park Bellunské Dolomity je jedním z nejcennějších přírodních území Dolomit a dnes také dědictvím UNESCO.
Park, který vznikl na ochranu srdce bellunských Dolomit
Národní park Bellunské Dolomity byl zřízen ministerským dekretem 20. dubna 1990, správa parku vznikla v roce 1993. V roce 2008 byly původní hranice, vyznačené na málo podrobných mapách, znovu určeny dekretem, který převzal přesnější mapové podklady, takže hranice parku dnes lépe odpovídají skutečné morfologii území.
Park se rozkládá na více než 31 000 hektarech výhradně v provincii Belluno, mezi řekou Cismon na západě a Piavou na východě, a zasahuje do území 15 obcí: Belluno, Feltre, Pedavena, Sovramonte, Cesiomaggiore, San Gregorio nelle Alpi, Santa Giustina, Sospirolo, Sedico, Ponte nelle Alpi, Longarone, Val di Zoldo, La Valle Agordina, Rivamonte Agordino a Gosaldo. Uvnitř parku pokrývá osm státních přírodních rezervací (mezi nimi Vette Feltrine, Piani Eterni-Errera-Val Falcina, Monti del Sole a Schiara Occidentale) zhruba 16 000 hektarů a patří do sítě biogenetických rezervací Rady Evropy.
Území štítů, údolí a skrytých vod
Krajině parku vévodí některé z nejpůsobivějších masivů Předalp a bellunských Dolomit: Vette Feltrine, skupina Cimonega, Pizzocco, Monti del Sole a především Schiara, která je s 2 565 metry nejvyšším vrcholem chráněného území a jedním ze symbolů bellunské krajiny, viditelným i z města Belluno.
Bukové, smrkové a modřínové lesy, vysokohorské pastviny, skalní stěny a téměř nepřístupná prostředí se prolínají s ledovcovými údolími mimořádné krásy, jako je Val Canzoi s jezerem Stua, a s odlehlými Piani Eterni, jedním z nejdivočejších a nejméně navštěvovaných koutů celého parku. Nechybějí ani geologické zajímavosti, například Cadini del Brenton, soustava obřích hrnců vymletých vodou do vápence, k nimž vede krátká procházka od nedaleké botanické zahrady.
🦌 Mozaika divokého života
V parku bylo zaznamenáno 56 druhů savců, z toho 26 chráněných směrnicí Evropské unie o stanovištích, a k tomu 16 druhů netopýrů. Kamzíci, jeleni a srnci obývají lesy a pastviny, zatímco svišti, hranostajové, kuny lesní a jezevci oživují vyšší svahy. V posledních letech se natrvalo vrátili také vlk a rys a od roku 2014 je doložen výskyt vzácné kočky divoké.
Nebi nad parkem vládne orel skalní, mezi vrcholy však létají i výři velcí, datli černí, tetřevi hlušci a jeřábci lesní, přičemž poslední z nich je zvlášť ohrožený. V potocích a ve vysokohorských mokřadech žijí čolci horští, mloci skvrnití a zmije růžkatá, typická pro slunné skalnaté prostředí.
🏔️ Dědictví uznané organizací UNESCO
V roce 2009 se park stal součástí sériové lokality Dolomity UNESCO, světového dědictví lidstva, jako složka systému „Pale di San Martino – San Lucano – Dolomiti Bellunesi – Vette Feltrine“. Toto uznání oceňuje nejen krajinnou a geologickou hodnotu území, ale i jeho mimořádné botanické bohatství: zaznamenáno je více než 1 400 druhů cévnatých rostlin, mezi nimi zvonek Morettiho (Campanula morettiana), endemická dolomitská květina zvolená symbolem parku.
Osm státních přírodních rezervací roztroušených po chráněném území střeží nejzachovalejší a nejhůře dostupná prostředí, skutečné laboratoře biodiverzity v srdci bellunských Předalp.
🥾 Tři místa, která si nenechte ujít
Val Canzoi a jezero Stua v obci Cesiomaggiore jsou nejnavštěvovanější branou do parku: tyrkysová vodní nádrž obklopená zalesněnými svahy a výchozí bod túr směrem k Piani Eterni.
Cadini del Brenton u Sospirola tvoří sled hrnců a tůní vymletých potokem do vápence; navštívíte je při krátké a působivé procházce vedle botanické zahrady parku.
Piani Eterni, jedna z nejdivočejších plošin bellunských Dolomit, nabízejí téměř měsíční krajinu závrtů a vysokohorských pastvin, říši kamzíka a orla skalního, daleko od nejvytíženějších tras.
Jak park navštívit
Národní park Bellunské Dolomity nabízí návštěvníkům síť informačních bodů, odpočívadel a středisek ekologické výchovy rozmístěných po celém území: od informačního bodu Pian d’Avena v Pedaveně přes střediska Candaten (Sedico) a Pian Falcina (Sospirolo) až po Přírodovědné muzeum Bellunských Dolomit v Bellunu a Etnografické muzeum provincie Belluno v Cesiomaggiore. Aktuální informace o stezkách, otevírací době a aktivitách najdete na oficiálních stránkách správy parku.
Milovníci hor mohou projít síť stezek vedoucích lesy a vysokohorským terénem, cyklisté zase najdou na okraji parku trasy jako Croce d’Aune na Vette Feltrine — sedlo, kde se v roce 1927 zrodil nápad Tullia Campagnola, který změnil světovou cyklistiku.
Dědictví, které se objevuje krok za krokem
Národní park Bellunské Dolomity je mnohem víc než čára na mapě: je výsledkem třiceti let ochrany jedinečného území, kde se prolíná příroda, geologie a dějiny člověka. Chcete-li objevit další klidnější kouty, přečtěte si i naši trasu Dolomity bez přeturizmu.
Zdroje: Správa Národního parku Bellunské Dolomity a Wikipedie.