Nejkrásnější jezera Belunských Dolomit: 10 vodních zrcadel, která stojí za cestu

Dolomity jsou skála, ale bez vody by nebylo ani té skály, ani té barvy. Jezera provincie Belluno se navzájem velmi liší: některá jsou malá ledovcová oka ve výšce, jedno vzniklo během jediné noci po katastrofě a většina těch největších jsou umělé nádrže z padesátých a šedesátých let, pod nimiž spí zatopené vesnice. Níže deset jezer, kvůli kterým se opravdu vyplatí vyrazit – s údaji, přístupy a tam, kde je to potřeba, s poctivým varováním.

1. Lago di Misurina – zrcadlo Tre Cime

V nadmořské výšce 1754 m, v obci Auronzo di Cadore, je Misurina největším přírodním jezerem Cadore a pravděpodobně nejfotografovanější vodní plochou Dolomit. Má sotva 2,6 km obvodu a asi 5 metrů hloubky, ale jeho síla je v rámci: Cadini di Misurina na východě, Tre Cime di Lavaredo na severu a skupina Sorapiss na jihu. Za bezvětrného rána je odraz Cadini na hladině přesně to, kvůli čemu sem lidé jezdí.

Misurina má i svou stránku ve sportovní historii: během zimních olympijských her v Cortině d’Ampezzo v roce 1956 zde probíhaly závody v rychlobruslení, na dráze vyznačené v ledu jezera. Nedaleko působí Istituto Pio XII, jediné italské centrum pro léčbu dětského astmatu: není to folklor, ale důsledek místního mikroklimatu, suchého a bez pylu.

Jak se tam dostat: silnicí SR48 z Cortiny přes sedlo Tre Croci, nebo z Auronza di Cadore. Placená parkoviště podél jezera. Odsud vede i placená silnice k Rifugiu Auronzo pod Tre Cime: v hlavní sezoně se uzavírá, jakmile se parkoviště naplní.

2. Lago di Sorapis – tyrkys, který si musíte zasloužit

Leží v 1923 m, v kotli pod stěnami Sorapissu, a má barvu, které je těžké uvěřit: mléčný tyrkys pochází z vápencové moučky rozptýlené ve vodě z tajícího sněhu a ledu. Přijde se k němu po cestě CAI 215 ze sedla Tre Croci (1803 m): asi 6 km jedním směrem, zhruba 250 metrů čistého převýšení (ale se spoustou stoupání a klesání) a zhruba 2 hodiny chůze. Trasa je klasifikována jako EE – pro zkušené turisty: jsou tu úzké římsy nad propastí, zajištěné lany a žebříky. Není to procházka pro každého.

U jezera: Rifugio Vandelli. Zpět stejnou cestou nebo okruhem po cestách 213 a 217, delších a stejně náročných.

3. Lago di Santa Croce – vítr, plachty a pláž v Alpagu

Druhé největší jezero Benátska leží v Alpagu, v 386 m, a obsahuje asi 120 milionů kubických metrů vody. Je přírodní, ale ve třicátých letech bylo rozšířeno přehradou; napájí ho kanál z Piavy a vytéká z něj potok Rai.

Jeho silnou stránkou je vítr. Odpoledne vane pravidelný termický vítr od jihu k severu o síle 5–10 m/s, zesílený Venturiho efektem v zúžení Val Lapisina: jev podobný tomu na Gardě. Proto je Santa Croce jedním z italských center windsurfingu, kitesurfingu a jachtingu. Kolem jezera vede cyklostezka dlouhá asi 17 km a na jižním břehu je pláž Baia delle Sirene.

Jak se tam dostat: sjezd Belluno z dálnice A27, pak pár kilometrů. Je to nejdostupnější jezero ze seznamu – a jediné, kde se dá strávit celý den jako na pláži.

4. Lago di Alleghe – jezero, které vzniklo za jedinou noc

V noci 11. ledna 1771 se z Monte Piz uvolnil obrovský sesuv, který přehradil potok Cordevole a během několika dní vytvořil jezero. Katastrofa zabila 49 lidí a 1. května téhož roku si druhý sesuv vyžádal další tři; vesnice Riete byla smetena, Marin a Fusine částečně zasypány a Peron, Soracordevole, Sommariva, Costa a Torre skončily pod vodou. 208 lidí přišlo o domov. Jezero bylo tehdy asi 4 km dlouhé a 55 metrů hluboké.

Dnes je srdcem vesnice Alleghe, s odrazem Civetty ve vodě a procházkou po břehu. V zimě, když zamrzne, se z něj stává kluziště. Stojí za to jeho příběh připomínat: je to jedna z mála dolomitských krajin, u kterých přesně víme, v jaké noci vznikly.

5. Lago del Mis a Cadini del Brenton

Přehrada u Sospirola byla dokončena v roce 1962: betonová klenba vysoká 91 metrů, která zadržuje vodu na kótě 426,9 m a tvoří jezero o ploše 1,29 km² a hloubce až 88 metrů. Cena byla vysoká: údolí bylo zatopeno, obyvatelé odešli a ze zatopené vesnice Gena Bassa byl obnoven jen kostel, který dnes stojí na břehu.

Celé jezero leží uvnitř Národního parku Belunské Dolomity. Pár minut chůze od silnice jsou Cadini del Brenton, řada obřích hrnců vymletých potokem do vápence, s vodou téměř neskutečně tyrkysovou. Je to jedna z nejkratších a nejefektnějších stezek v provincii, vhodná i pro rodiny.

6. Lago di Centro Cadore – nejdelší fjord Cadore

Nádrž vytvořená v padesátých letech přehradou Sottocastello (tzv. přehrada Pieve di Cadore) se rozprostírá mezi Calalzem, Domegge a Lozzo di Cadore. Má 2,39 km² plochy, 108,3 m hloubky a objem 67,5 milionu m³: třetí v regionu. Hladinu reguluje Enel, takže ostrůvky jsou někdy ostrovy a jindy poloostrovy.

Kolem dokola vedou stezky a vyhlídkové lávky a z Calalza začíná Lunga Via delle Dolomiti, cyklostezka na starém tělese Dolomitské dráhy, která prochází Cortinou a končí v Dobbiacu. Spojení kolo a jezero je tu nejpřirozenější z celých Belunských Dolomit.

7. Lago del Corlo – Feltrino na vodě

V obci Arsiè, na potoce Cismon, byla přehrada dokončena v roce 1953 (práce začaly v roce 1951). Jezero měří 2,45 km² a dosahuje 68 metrů hloubky a jeho příběh patří k nejtvrdším v provincii: zatopeny byly čtyři osady – Giuliat, Carrer, Caballau a Chiesa – a z asi tří tisíc obyvatel se dva a půl tisíce muselo vystěhovat. Ze starého kostela v Rocce zbyla zvonice.

Dnes je to klidné místo s pláží, šlapadly a vyhlídkami, málo známé i Italům odjinud. Výborná základna, pokud spíte v okolí Feltre.

8. Lago della Stua ve Val Canzoi

Přehrada na potoce Caorame byla postavena mezi lety 1952 a 1953, v obci Cesiomaggiore. Jezero leží celé uvnitř Národního parku Belunské Dolomity, obklopené dolomitskou skupinou Cimonega a vrcholy Vette Feltrine. Tyrkysová hladina mezi zalesněnými svahy je nejvyužívanější vstupní branou do parku ze strany Feltre.

Odtud vycházejí stezky k Piani Eterni, jedné z nejdivočejších náhorních plošin Belunských Dolomit, s převýšením asi 1100 metrů. Břeh jezera se ale skvěle hodí i k poklidné procházce bez výškových ambicí.

9. Lago Coldai – smaragd pod stěnou Civetty

Ve výšce 2143 m, hned nad chatou Coldai (2132 m), leží malé ledovcové oko přímo pod svislou stěnou Civetty, kterou horolezci nazývají „stěnou stěn“. Vyráží se z Palafavery (1507 m) po stezkách 564 a 556: asi 625 metrů převýšení a zhruba čtyři hodiny tam a zpět.

Jezero leží na trase Alta Via 1, takže tudy prochází každý, kdo absolvuje klasický dolomitský přechod. Voda zůstává ledová i v srpnu; výhled na Pelmo ze sedla nad jezerem výstup vynahradí.

10. Lago di Fedaia – led nad vodou

Ve výšce 2057 m, pod severní stěnou Marmolady a tím, co zbylo z jejího ledovce, leží Fedaia: umělá nádrž přesně na hranici mezi provincií Belluno a Trentinem. Přijede se sem po silnici z Caprile, jednom z nejtěžších cyklistických stoupání v Itálii, nebo ze strany Canazei.

Je to nejpřísnější krajina z deseti: málo zeleně, hodně skály a ledu, téměř stále vítr. Kolem jezera vede snadná stezka a z hráze je vidět, jak moc ledovec za poslední desetiletí ustoupil: je to jedno z mála míst, kde je klimatická změna vidět pouhým okem.

Kdy vyrazit

Vysokohorská jezera – Sorapis, Coldai, Fedaia – jsou přístupná zhruba od konce června do konce září; dříve leží na stezkách sníh a sněhová pole na strmých traverzech mohou být nebezpečná. Jezera v údolí – Santa Croce, Corlo, Mis, Centro Cadore, Stua, Alleghe – jsou přístupná od května do října a některá i v zimě.

Nejlepší světlo na fotografování je časně ráno: voda je nehybná a na Misurině a Alleghe se objevují odrazy, které po deváté s prvním větrem mizí.

Časté dotazy

Které jezero v Dolomitech je nejkrásnější?

Nejfotogeničtější je Sorapis, ale vyžaduje dvě hodiny chůze po terénu pro zkušené turisty. Pokud hledáte výhled bez námahy, pak Misurina. Chcete-li strávit celý den u vody, pak Santa Croce.

Dá se v jezerech Dolomit koupat?

V některých ano: Santa Croce má upravenou pláž, u Corla a Misu se koupe běžně. U Sorapisu je to zakázáno. Ve vysokohorských jezerech voda i v srpnu jen zřídka přesáhne 10 stupňů.

Je jezero Braies v Belunských Dolomitech?

Není. Jezero Braies (Pragser Wildsee) leží v provincii Bolzano v Jižním Tyrolsku, asi hodinu od Misuriny. Často se s belunskými jezery zaměňuje, protože patří do stejného pohoří.

Jak se k těmto jezerům dostat bez auta?

Santa Croce, Centro Cadore a Alleghe jsou dostupné autobusy Dolomitibus; do Misuriny jezdí v létě spoje z Cortiny a z Auronza. K Sorapisu, Coldai a Stue se jde pěšky z nejbližší zastávky nebo parkoviště.

Zdroje

• Wikipedie (hesla: Lago di Misurina, Lago di Alleghe, Lago di Santa Croce, Lago del Mis, Lago di Centro Cadore, Lago del Corlo, Lago della Stua)
• Národní park Belunské Dolomity – Val Canzoi a Cadini del Brenton
• Il Dolomiti, srpen 2026 – hladina vody jezera Misurina
• Corriere delle Alpi, červenec 2026 – přeturizmus u jezera Sorapis
• Dolomiti Review – údaje o stezkách CAI 215 a 564/556
• Fotografie: Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 4.0 a CC BY 3.0, autoři uvedeni v popiscích.