Vaia po osmi letech: les je zase zelený, ale už není stejný

Pršelo už dva dny. V údolích Agordina měly modříny barvu rzi a voda stékala každým žlebem. Pak, v pondělí 29. října 2018 odpoledne, změnilo scirocco hlas. Té noci padl v Bellunských Dolomitech les.

Kdo strávil podzim na horách, zná zvuk dlouhého deště – toho, který nedělá hluk, ale nepřestane. Od 27. října tlačil vlhký jižní vítr mraky proti horám a tam, nad hřebeny, je vyprazdňoval. V Agordu napršelo za první dva dny přes tři sta milimetrů vody. Na Col de Prà v obci Taibon Agordino jich srážkoměr do devíti večer 29. října napočítal 610, pak přestal fungovat. V osadě Soffranco nad Longaronem naměřil region Benátsko 667 milimetrů: víc, než činil rekord, který Cansiglio drželo od povodně v roce 1966.

Pak přišel vítr. Technici agentury ARPAV, kteří ty hodiny zpětně rekonstruovali, napsali, že v mnoha údolích vystřídaly bezvětří během pár minut nárazy přes sto kilometrů za hodinu. Na Monte Cesen v Předalpách dosáhl jeden náraz 192 kilometrů za hodinu; na průsmyku Pordoi a na Monte Avena 147, na průsmyku Valles 149. Nebyla to bouřka, která přejde. Na Cesenu mezi šestou a sedmou večer překročila 120 kilometrů za hodinu i průměrná rychlost větru: síla orkánu na stupnici, kterou používají námořníci.

Druhý den ráno

Když se rozednilo, byla spousta vesnic potmě a bez telefonu, silnice zatarasené stromy a vodou. V dalších dnech zůstaly bez proudu desítky tisíc odběrných míst v provincii a do některých osad přivezl generátory vrtulník. Bystřiny změnily tvář dna údolí. V Serrai di Sottoguda, soutěsce, která stoupá od Rocca Pietore k Marmoladě, vystoupala Pettorina až šest metrů nade dno, valila s sebou kameny a kmeny a odnesla většinu ze čtrnácti mostů a dlouhé úseky silnice.

Ale teprve když člověk zvedl oči, pochopil. Na svazích Agordina, Cadore a Comelica ležely na zemi celé smrkové lesy, kmeny srovnané, jako by je učesala obrovská ruka. Ve třech obcích, Rocca Pietore, Livinallongo del Col di Lana a Colle Santa Lucia, byla zničena velká část lesa, který po generace držel sníh nad domy. Odborníci na sníh a laviny odhadli, že vzniklo zhruba 800 hektarů nových lavinových ploch a ohroženo je přes šest set budov.

V celém Benátsku napočítala první šetření asi 12 500 hektarů poškozeného lesa; v Itálii přes 42 tisíc, v téměř pěti stech obcích, a na zemi leželo osm a půl milionu metrů krychlových dřeva. Region odhadl celkové škody, které vichřice v Benátsku napáchala, na miliardu 769 milionů eur a samotnou obnovu lesů na 185 milionů. Jsou to velká čísla, ale pro ty, kdo v těchto údolích žijí, má Vaia hlavně jedno konkrétní místo: les za domem, nedělní cestu, svah, na který bylo vidět z okna a který ze dne na den zmizel.

Pomalá práce těch, kdo zůstali

Po vichřici nastal čas motorových pil, náklaďáků a lanovek. Ve Val Visdende v Comelicu vyvrátil vítr kolem 650 hektarů lesa, něco jako tři sta tisíc metrů krychlových dřeva. V červnu 2021 už bylo přes osmdesát procent prodáno, zpracováno a svezeno z lesa. V Costa d’Antola vysadili na sedmi hektarech zhruba osmnáct tisíc sazenic: hlavně smrk a modřín, k tomu buk, borovici lesní a další listnáče. Ne kopii lesa, který tu stál dřív, ale les pestřejší.

Ne všude se ale les vyklízel. V oblastech, které chrání vesnice před lavinami, žádaly první regionální pokyny z roku 2019 nechat kmeny na místě: zatarasený, hrbolatý terén udrží sníh lépe než čistý svah. Je to jedno z nejméně samozřejmých ponaučení Vaie. Někdy nepořádek chrání.

Roky trvalo i to, než se lidem vrátily silnice a místa. V Serrai di Sottoguda, uzavřených nařízením od 7. prosince 2018, vedla společnost Veneto Acque z pověření komisaře stavbu za víc než 13 milionů eur. Soutěska se znovu otevřela 31. července 2024, nejdřív jako „otevřené staveniště“ na rezervaci. Letos v létě ji obec zpřístupnila každý den od 6. června do 20. září. Kdo jí dnes prochází, kráčí po nových lávkách mezi týmiž skalními stěnami, kolem kterých se té noci hnala povodeň.

V těch měsících bylo dobrovolníků mnoho a mezi nimi i Alpini, italští horští myslivci. Associazione Nazionale Alpini připomíná, že se do zásahů po Vaii zapojila její civilní ochrana. Tentýž duch si skupina Gruppo Alpini di Salce dala na úvod svých webových stránek, slovy Narda Capriolia.

«Aiutare i vivi per onorare i morti» (Pomáhat živým, abychom uctili mrtvé)

Nardo Caprioli, heslo, které uvádí Gruppo Alpini di Salce

Malý nepřítel

Když se zdálo, že nejhorší je za námi, přišel do bellunských lesů host, kterého není slyšet. Lýkožrout smrkový je brouk velký pár milimetrů, který žije pod kůrou smrku. V milionech kmenů, které zůstaly ležet, našel potravu a úkryt jako nikdy předtím a odtud přešel na stromy, které ještě stály, už oslabené vichřicí. Od roku 2021 napadl v Benátsku jedenáct až dvanáct tisíc hektarů lesa, nejhorší škody napáchal právě na Bellunsku a na náhorní plošině Asiago. Vrchol přišel v letech 2022 a 2023; potom začalo napadení slábnout.

Kdo v těch letech jezdil nahoru k průsmykům, možná si pamatuje rezavé skvrny uprostřed zeleně a smrky, které léto co léto usychaly vestoje. Lýkožrout protáhl stín Vaie daleko za noc vichřice. Vypráví o tom i „Il silenzio della foresta“ („Ticho lesa“), dokument Marca Recalchiho, který region letos v září představil na Lidu v Benátkách.

Les, který se vrací

Dnes je na svazích, které byly před osmi lety změtí kmenů, zase zeleno. Tráva, keře, mladé stromky vedle pařezů, které pomalu stravuje čas. Kdo projíždí autem, může si myslet, že je po všem. Kdo chodí pěšky, ví, že není: horský les potřebuje desítky let, aby byl zase lesem, a ten, který vyroste, nebude stejný jako ten, který padl. Bude mít jiné druhy, jiné stáří, jiný způsob, jak držet sníh a vodu.

Dřevo z Vaie se mezitím stalo i pamětí. Na vrcholu Fertazza ve výšce 2 082 metrů, mezi Val Fiorentina a údolím Cordevole, postavil z těch kmenů sochař Marco Martalar sedm metrů vysokého jelena. Hledí k Civettě a Pelmu a shora je dobře vidět na lesy, které znovu rostou.

Kdo se chce do těchto údolí vrátit na podzim, najde nápady a tipy v našem průvodci Bellunské Dolomity na podzim. Silnice soutěskou Serrai stoupá k Marmoladě, která je zároveň cílem trasy Na kole na průsmyk Fedaia. V Agordinu se jede přes Cencenighe, křižovatku údolí. Val Visdende patří k místům na Bellunsku, kam se nehrnou davy. A o tom, jak být v horách s respektem, jsme napsali článek Hory nejsou naše.

Osm let je pro smrk strašně málo a pro paměť údolí strašně moc. Dítě narozené po Vaii vidí zelený, nízký svah a může si myslet, že takový byl odjakživa. Ti, kdo to zažili, mu budou muset vyprávět, jaký ten les byl a že si ho jedné podzimní noci vzal vítr. A pak hory pomalu začaly znovu.