Dvanáct nenáročných tras v Bellunských Dolomitech

«Nenáročný» je nejzrazovanější slovo v Dolomitech. Na blozích znamená cokoli: někdo označí za nenáročnou stezku se sedmi sty metry převýšení, jiný za náročnou procházku po náhorní plošině. Výsledkem je, že lidé bez zkušeností vyrážejí, aniž by věděli, co je čeká.

Tady jsme to udělali naopak: dvanáct krátkých tras v Bellunských Dolomitech, s časy a klasifikacemi převzatými od institucí, které je spravují — Národního parku Bellunské Dolomity a, pro Cansiglio, Veneto Agricoltura. Žádné naše odhady, žádná hezky zaokrouhlená čísla.

Nejdřív: co v Itálii doopravdy znamená «nenáročný»

Italské obtížnosti tras se řídí stupnicí CAI a jsou napsané na každé rozcestní tabuli. Kdo ji jednou zná, nikdy neskončí na špatné stezce.

• T — Turistico (turistická). Cesty, mulařské stezky nebo široké, dobře značené pěšiny, mírné sklony, žádné potíže s orientací. To je stupeň skoro všeho na tomto seznamu.
• E — Escursionistico (turistická horská). Skutečné horské stezky, místy úzké nebo po nerovném terénu, se strmými úseky. Potřeba boty a trocha kondice.
• EE — Pro zkušené. Exponované stopy, přechody po skále, orientace, která není samozřejmá.
• EEA — Zajištěná. Ferraty: set, přilba a úvazek povinné.

Na Cansigliu, který spravuje Veneto Agricoltura, je stupnice jiná a jednodušší: nízká, střední, vysoká. Nechali jsme ji tak, jak ji publikují.

Dvanáct tras

Valle del Mis: krátká procházka uvnitř skály

1. I Cadini del Brenton. Kilometr, třicet minut, obtížnost T, start v údolí Valle del Mis ve 433 metrech. Je to nejkratší trasa parku a pravděpodobně nejfotografovanější: asi patnáct hlubokých hrnců, které potok Brentòn vymlel do skály a jimiž padá v malých vodopádech, s barvami a tvary jako by byly strojově opracované. Ze stejné trasy se dojde na terasu nad vodopádem Soffia. Půl hodiny chůze za jednu z nejkrásnějších věcí v provincii: nejlepší poměr námahy a výsledku, jaký známe.

2. Val Falcina. Dvouhodinový okruh, obtížnost T. Park ho popisuje jako «snadnou okružní stezku s divokým kouzlem», a to sedí: zůstává se nízko, ale údolí je úzké a uzavřené a působí mnohem vzdáleněji od domova, než ve skutečnosti je.

Okolí Feltre: voda, hrady a louky

3. Okruh kolem jezera Stua v údolí Val Canzoi. Čtyři hodiny, obtížnost T; park ho popisuje jako «jednoduchou trasu kolem jezera Stua». Je nejdelší ze dvanácti a přesto zůstává turistický, protože tu nejsou vážná stoupání: jde o nohy, ne o techniku. Dno údolí je submontánní bukový les, který v říjnu stojí za cestu sám o sobě — píšeme o tom v průvodci o Bellunských Dolomitech na podzim.

4. La via dell’acqua Veses. Dvě hodiny, T. Park ji nazývá «bránou parku»; sleduje vodní tok, a proto funguje i za šedivého dne, protože hlavní roli nehraje výhled.

5. Trugno. Hodina a půl, T, «mezi lesy a loukami nad Norcenem». Málo chozená, s klasickou strukturou obdělávané předalpské krajiny přecházející v les.

6. Stezka ztracených hradů. Dvě hodiny, T. Trasa zřícenin a zmizelých obranných pozic, dobrá pro ty, kdo potřebují příběh, aby se vydali na cestu — a pro náctileté, kteří ho obvykle potřebují víc než dospělí.

Valbelluna: hora deset minut od domova

7. Buss del Buson. Hodina a půl, v údolí Ardo nad Bellunem. Je to soutěska vyřezaná do skály, kaňon v malém, který skoro žádný návštěvník nezná a který obyvatelé Belluna používají jako nedělní okruh. Odtud také začíná dlouhá cesta k chatě 7° Alpini, ale samotný Buson je už výlet.

8. Kaštanový okruh. Hodina a půl, T. Prochází kaštanovými háji podhorského pásu, a ty jsou vybudovaná krajina: stromy sázené a udržované po generace, ne spontánní les. V říjnu je to i sklizeň, s upozorněním platným v celé provincii — v soukromých hájích se bez souhlasu majitele nesbírá.

9. Mezi poli a Masierami. Hodina, T. Masiere jsou suché zídky a hromady kamení vybraného z polí: tady stezka přetíná kus Valbelluny, v němž zemědělská práce nakreslila všechno, co je vidět. Je to nejkratší cesta k pochopení, proč se toto dno údolí nepodobá žádnému jinému.

Cansiglio: náhorní plošina, na které se nikdy nestoupá

Cansiglio je nejlepší adresa pro ty, kdo nechtějí převýšení: autem se vyjede do výšky a odtud se jde po rovině bukovým lesem, který Benátky pěstovaly na vesla svých galér. Veneto Agricoltura publikuje trasy s kilometráží a časy počítanými při čtyřech kilometrech za hodinu.

10. Trasa Alpské botanické zahrady. 4,1 kilometru, jedna hodina, obtížnost nízká, start v oblasti Archeton. Úvodní okruh: les, mýtiny a botanická zahrada.

11. Trasa Casoni I Pich. 4,1 kilometru, jedna hodina, obtížnost nízká, start u hangáru Cansiglio. Stejná délka, jiný svět: casoni jsou pastevecké přístřešky plošiny.

12. Trasa cimberské vesnice. 5,7 kilometru, hodina a půl, obtížnost střední, rovněž od hangáru. Vede k vesnicím Cimbrů, německy mluvící menšiny, která sem přišla v 18. století pracovat se dřevem: roubené domy, nízké střechy, svět, který mizí a který se pěšky projde za jedno odpoledne.

Kdo chce víc, má na plošině trasu Le Code (6,7 km, 1 h 45, obtížnost střední) a Okruh Cansiglia (13,4 km, 3 h 15, obtížnost vysoká).

A když je dvanáct málo

Naučná stezka Val Pramper v údolí Val di Zoldo trvá dvě a půl hodiny a je zařazena jako E: další stupeň, ten, který ukáže, jestli nohy zvládnou skutečnou horskou stezku. Až po třech nebo čtyřech z dvanácti výše, ne dřív.

U bran parku jsou navíc dvě půlhodinové trasy, které stojí za pozornost s velmi malými dětmi nebo s velmi málo časem: «Di terra e d’amore», věnovaná Cesaru Dalfreddovi, a «La biodiversità coltivata», kterou park popisuje jako «Jurský park jablek» — sad obnovených starých odrůd.

Cadini del Brenton: pravidla, která je třeba znát

Je to jediná z dvanácti tras s regulovaným přístupem a vyplatí se přijet připraven.

• V sezoně funguje informační bod se vstupenkou. Poslední částka zveřejněná parkem je 2 eura, zdarma pro obyvatele 15 obcí parku, děti do 12 let, osoby nad 65 let a osoby se zdravotním postižením. Některé zdroje uvádějí pro rok 2026 vyšší sazbu a aktuální kalendář v době psaní na stránkách parku není: ověřte si to před odjezdem. Mimo otevírací dobu informačního bodu je vstup volný.
• Koupání v hrncích je zakázáno, stejně jako ležení na jejich okrajích.
• Zůstává se na značených stezkách, psi na vodítku, netrhají se květiny ani rostliny.
• Parkoviště je na konci jezera Mis, v místě La Soffia u mostu. Míst je málo: o letních víkendech přijeďte brzy.

Celé údolí Valle del Mis popisujeme v našem průvodci Národním parkem Bellunské Dolomity.

S dětmi, se psem, s malým dechem

S dětmi. Čtyři trasy do hodiny — Cadini del Brenton, Mezi poli a Masierami, «Di terra e d’amore», «La biodiversità coltivata» — fungují i s nejmenšími. Zhruba od šesti sedmi let přibývají trasy Cansiglia, rovinaté a se širokým povrchem: po hlavních úsecích projede i pevný kočárek.

Se psem. Všechny uvedené trasy se dají jít se psem na vodítku. V národním parku není vodítko rada, ale předpis, a má to konkrétní důvod: žijí tu kamzíci, srnci a jeleni, a volně pobíhající pes je vyhání a spotřebovává energii, která je v zimě může stát život.

S malým dechem. Správným měřítkem není délka, ale převýšení. Rovný čtyřkilometrový okruh na Cansigliu je snazší než kilometr do kopce. Pokud nejste natrénovaní, začněte na plošině.

Kdy jet

Trasy na dně údolí a ve střední výšce jsou schůdné většinu roku, ale tři věci mění den.

Jaro. Duben až červen je nejlepší okno pro okolí Feltre a pro Valbellunu: rozkvetlé louky, plné potoky, správné teploty. Ve výškách ještě leží sníh, ale tyto trasy tam nedosáhnou.

Léto. V úzkých údolích je chladno i v srpnu; na plošině Cansiglio, s její teplotní inverzí, je příjemně vždy. Letním problémem není horko, ale parkování.

Podzim. Nejlepší období ze všech, kvůli barvám a tichu. Pozor však na krátké dny: v úzkých dnech údolí slunce mizí za hřebeny dlouho před teoretickým západem.

Zima. Nízké trasy zůstávají téměř vždy schůdné, s nesmeky v batohu, pokud mrzlo. Na Cansigliu se stejné okruhy pod sněhem mění na trasy pro sněžnice.

Co dát do batohu

• Boty s profilovanou podrážkou. Pro většinu těchto tras nejsou potřeba vysoké pohorky, ale městské boty na mokré skále jsou nejrychlejší způsob, jak si zkazit den.
• Voda: litr na osobu, protože cestou skoro nikdy žádná není.
• Lehká nepromokavá bunda. Horské počasí se mění i ve čtyřech stech metrech.
• Nabitý telefon, s vědomím, že v úzkých údolích není signál.
• Sáček na odpadky. I na slupky.

Časté otázky

Je potřeba průvodce?

Ne, jsou to všechno značené trasy stupně T. Průvodce ale mění to, co uvidíte: oficiálními průvodci národního parku jsou ti z Družstva Mazarol.

Dají se stihnout jednodenně z Benátek nebo z Trevisa?

Ano. Cansiglio a Valbelluna jsou něco přes hodinu od Trevisa; Valle del Mis a okolí Feltre dobrou hodinu a půl od Benátek. Jsou to nejpodceňovanější jednodenní výlety v Benátsku.

Kterou vybrat, když mám jen jeden den?

Valle del Mis: dopoledne Cadini del Brenton a vodopád Soffia, odpoledne Val Falcina. Je to kombinace, která dá nejvíc při nejmenší námaze, a leží celá uvnitř národního parku.

Jsou vhodné za deště?

Vodní trasy — Cadini del Brenton, via dell’acqua Veses, Buss del Buson — jsou za vlhka krásnější, ale mokrá skála klouže a rozvodněné potoky vyžadují respekt. Po silné bouřce je lepší odložit.

Jsou některé přístupné s vozíkem nebo kočárkem?

Trasy Cansiglia, rovinaté a se širokým povrchem, jsou na hlavních úsecích nejvhodnější. U tras parku je nejlepší zeptat se přímo parku, protože schůdnost se mění s údržbou a ročním obdobím.

Výhoda začínat dole

Existuje předsudek, který stojí za rozebrání, a týká se právě Dolomit: že to hezké je nahoře. V Bellunských Dolomitech to tak není. Soutěsky, obří hrnce, staleté bukové lesy, cimberské vesnice, kaštanové háje, masiere — to všechno leží mezi čtyřmi sty a tisícem metrů, dosáhne se toho půlhodinou chůze a na fotografiích, které kolují, se to skoro nikdy neobjeví.

Kdo začne tady, se později s méně nespokojí. Začíná částí, na kterou se skoro nikdo nedívá — a potom, chce-li, stoupá.

Objevujte dál

• Národní park Bellunské Dolomity: co vidět a jak ho navštívit
• Nocleh na horské chatě: jak to doopravdy funguje
• Bellunské Dolomity na podzim
• Jezera Bellunských Dolomit
• Alte Vie v Dolomitech: kterou vybrat

Úvodní fotografie: lesní stezka v Národním parku Bellunské Dolomity. Foto: Zenone Sovilla, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0.