Maurilio De Zolt: Cvrček z Dolomit, který ve 43 letech porazil Norsko

Maurilio De Zolt je italijský běžec na lyžích s přezdívkou „Cvrček“. Narodil se 25. září 1950 v obci San Pietro di Cadore v údolí Comelico a stal se jedním z největších italských představitelů běhu na lyžích díky mimořádně dlouhé kariéře, která začala pozdě a na nejvyšší úrovni skončila až po čtyřicítce. Jeho nejslavnějšími výsledky jsou titul mistra světa na 50 km v Oberstdorfu v roce 1987 a olympijské zlato ve štafetě 4×10 km v Lillehammeru v roce 1994, získané ve 43 letech: žádný starší běžec na lyžích nikdy olympijský titul nezískal.

Z Comelica do reprezentace: kariéra, která začala pozdě

Drobná postava, technika považovaná za neortodoxní, žádná cesta přes velké juniorské týmy: nic nenasvědčovalo tomu, že se chlapec z Presenaia stane jednou z nejrozpoznatelnějších postav italského běhu na lyžích. Jeho začátky jsou začátky sportovce, který trénuje v čase, jenž mu zbývá: dva roky práce na pile, tréninky vměstnané do volných hodin a víkendů, první závod na Coppa Casera Razzo se čtvrtým místem mezi juniory.

Po vojenské službě u hasičů, zahájené v roce 1970, a období práce v továrně v Bellunu díky diplomu mechanika mu trvalý návrat ke sboru konečně umožnil pravidelně trénovat. Byl to rozhodující krok: sportovní skupina hasičů zůstala jeho domovem po celou kariéru a po třicet let služby.

Svaz jej však považoval za příliš starého pro seniorskou reprezentaci a odsunul jej do takzvaného „týmu P“, týmu pravděpodobných. Věřili v něj především první trenér Stelio Busin a později Dario D’Incal. Zlom přišel v roce 1977, kdy na italském mistrovství v Capracottě ovládl závod na 50 km a ve 27 letech si vybojoval místo v reprezentaci.

Tehdy začala sportovní dlouhověkost, jaká v běhu na lyžích nemá obdoby: do reprezentace vstoupil ve 27 letech a opustil ji ve 44, přičemž na dlouhých tratích zůstal konkurenceschopný téměř dvacet let. Jeho zbraněmi byl poskakující krok do kopce, který naplno vynikl s příchodem bruslení v polovině osmdesátých let, a psychická odolnost, díky níž držel tempo vyšších a silnějších soupeřů, jako byli Mieto, Svan nebo Wassberg. Ve štafetách se stal mužem prvního úseku: vyrazil, udržel kontakt a předal tým spoluhráčům v co nejlepší pozici.

Maurilio De Zolt: olympijské a světové medaile

Celkem tři olympijské medaile (jedna zlatá a dvě stříbrné) a šest medailí z mistrovství světa (jedna zlatá, tři stříbrné a dvě bronzové). Na domácí scéně získal 19 italských titulů: čtyři na 15 km, pět na 30 km a deset na 50 km, trati, která jej vystihla více než kterákoli jiná. Na Marcialonze, velkém maratonu údolí Fiemme a Fassa, zvítězil čtyřikrát: v letech 1986, 1987, 1991 a 1992 — dodnes je to rekord závodu, o který se dělí s Norem Jørgenem Auklandem.

Oberstdorf 1987 a Lillehammer 1994

Kolem těchto dvou závodů se točí celá Cvrčkova kariéra. V Oberstdorfu v roce 1987 přišel titul mistra světa na 50 km volnou technikou: první a jediný individuální světový titul, plné uznání pro sportovce, který do té doby sbíral umístění a stříbrné medaile. Bylo to i potvrzení, že bruslení, teprve nedávno zařazené do programu velkých akcí, je ideálním terénem pro jeho krok.

V Lillehammeru v roce 1994 v Norsku se naopak odehrál závod, který se zapsal do italské kolektivní paměti. De Zolt běžel první úsek štafety 4×10 km a předával asi deset sekund za čelem, čímž týmu umožnil bojovat o vše: Itálie porazila domácí Norsko v jednom z nejslavnějších závěrečných spurtů v historii běhu na lyžích. Bylo mu 43 let a stal se nejstarším běžcem na lyžích, který kdy získal olympijské zlato. V roce 2006 se na zahajovacím ceremoniálu her v Turíně objevil znovu právě po boku spoluhráčů z oné štafety.

Všestranný sportovec

Hory pro De Zolta nikdy neznamenaly jen lyže. Běh do kopce a kolo po desetiletí doprovázely jeho přípravu a poté i život bývalého sportovce, s přizpůsobivostí, která zahrnula velmi odlišné disciplíny.

Nejznámějším soubojem je ten s Francescem Moserem. V červenci 2013 se oba v rámci akce „Il Piave tra sfida e memoria“ utkali v časovce do vrchu ze Sappady k pramenům řeky Piavy, zhruba devět kilometrů s průměrným sklonem 6 %: tentokrát zvítězil cyklista z Trentina. Šlo o odvetu, protože asi o dvacet let dříve — jak v předvečer souboje vyprávěl sám De Zolt — porazil běžec na lyžích Mosera na průsmyku Stelvio. „Vyhrál jsem, protože jsem byl lépe připravený a protože jsme se utkali v horách,“ vysvětloval: jeho terén, ne terén silničáře.

Pouto s Comelicem

Comelico je nejsevernější údolí provincie Belluno, úzké dno údolí sevřené mezi lesy a hranicemi s Cadorem, Pustertalem a Karnií. Právě tam, v Presenaiu di San Pietro di Cadore, se De Zolt narodil a tam také vždy zůstal žít, i v letech, kdy jej závody vodily po světě.

Povaha, která jej učinila populárním — tvrdohlavost toho, kdo se nevzdává, zvyk dělat všechno sám, jistá drsnost, kterou nikdy nedával na odiv — je stejná jako povaha kraje, který nikdy neznal zkratky. Právě to z De Zolta, více než medaile, učinilo postavu rozpoznatelnou daleko za hranicemi běhu na lyžích: sportovce, který nikdy nezměnil místo ani zvyky, aby se podobal někomu jinému.

Co dělá Maurilio De Zolt dnes

Podle informací zveřejněných v únoru 2026 žije De Zolt stále v Bellunských Dolomitech, poblíž San Pietro di Cadore, a v 75 letech vede život zcela spjatý s horami. V těchto rozhovorech vypráví, že dvakrát týdně vyráží do hor mezi skialpinismem a během, že si připravuje dříví na zimu, že se stará o sad s jabloněmi a hrušněmi a malé vinice a že chová slepice a králíky. Vysvětlil, že trenérské posty odmítl: dává přednost svým lesům.

„Když vyrazím do svých hor, do svých lesů, beru si s sebou lyže.“

Rovněž v únoru 2026 byl jedním z protagonistů závěrečného ceremoniálu olympijských her Milano Cortina 2026 v Areně ve Veroně.

Po jeho přezdívce je pojmenován i malý pivovar: „La Birra del Grillo“ v Presenaiu di San Pietro di Cadore. Činnost zahájil v roce 2007 jeho syn Luca De Zolt, který ji vede, zatímco Maurilio je její tváří. Poslední ověřitelné informace o firmě pocházejí z roku 2024, kdy byl pivovar v provozu a hledal distributora; oficiální stránky značky již nejsou dostupné, současnou situaci proto nelze potvrdit.

Časté otázky o Mauriliu De Zoltovi

Kdo je Maurilio De Zolt?

Bývalý italský běžec na lyžích, olympijský vítěz a mistr světa, přezdívaný „Cvrček“. Narodil se v San Pietro di Cadore v Comelicu a od konce sedmdesátých let do roku 1994 závodil na nejvyšší úrovni za sportovní skupinu hasičů.

Kdy se narodil Maurilio De Zolt?

25. září 1950 v obci San Pietro di Cadore, v osadě Presenaio.

Kolik mu bylo, když získal olympijské zlato?

Čtyřicet tři. Štafeta 4×10 km v Lillehammeru se běžela v únoru 1994, několik měsíců před jeho čtyřiačtyřicátými narozeninami: je nejstarším běžcem na lyžích, který získal olympijské zlato.

Proč mu říkají „Cvrček“?

Kvůli drobné postavě a způsobu, jakým útočil na stoupání — poskakujícím, agresivním krokem. Styl, který naplno vynikl s příchodem bruslení.

Kde se narodil Maurilio De Zolt?

V San Pietro di Cadore, v osadě Presenaio, v Comelicu: nejsevernějším údolí provincie Belluno.

Kolik olympijských medailí získal?

Tři: zlato ve štafetě 4×10 km v Lillehammeru 1994 a dvě stříbra na 50 km, v Calgary 1988 a v Albertville 1992.

Jaká jsou jeho nejvýznamnější vítězství?

Olympijské zlato ve štafetě v Lillehammeru 1994 a titul mistra světa na 50 km v Oberstdorfu 1987. K tomu je třeba přičíst 19 italských titulů a čtyři vítězství na Marcialonze (1986, 1987, 1991, 1992).

Co dělá Maurilio De Zolt dnes?

Žije v Comelicu a podle rozhovorů zveřejněných v únoru 2026 stále chodí dvakrát týdně do hor, mezi skialpinismem a během, přičemž se stará o les, sad a domácí zvířata. Pivovar „La Birra del Grillo“, který v roce 2007 založil jeho syn Luca, nese jeho přezdívku.

Zdroje

• Treccani, Enciclopedia dello Sport
• CONI, scheda del medagliato olimpico
• Fondoitalia, «Tanti auguri al Grillo Maurilio De Zolt» (25 settembre 2020)
• MountainBlog, «Il Piave tra sfida e memoria»: la sfida De Zolt-Moser (2013)
• il Nord Est, «La Birra del Grillo, l’ex campione De Zolt come papa-testimonial» (7 marzo 2024)
• Virgilio Sport, intervista a Maurilio De Zolt (26 febbraio 2026)
• Corriere delle Alpi, i tedofori di Milano Cortina 2026 (13 gennaio 2026)
• Marcialonga, albo d’oro

Poslední aktualizace: 4. září 2026.